Nastaly malířské žně. Tentokrát jásám i já. Dominantní letní zeleň
ustoupila do pozadí a oči se kochají krásou kolem. Příroda jako by se
zbláznila a oděla se do nádherného pestrobarevného roucha. Dokonce se denně převléká.
Pozná se to snadno. Někdy vynikají ty barvy, jindy zase ony barvy. a což teprve když
horní hybatel přifoukne nějaký ten mrak! Barvy se nechtějí nechat „zatmavit“ a hned
rozevírají vějíř mnoha
a mnoha odstínů. Radost pohledět! To bych v lůně přírody byl
nejraději od rána do noci. Štětec sám od sebe „létá“ po paletě, aby zachytil všechny
ty nádherně vyzrále barvy – sytě, hustě, očím mile…